Moravský kras, to je kout, který oplývá přírodními krásami.
Nekonečné lesy, potůčky brázdící hluboká údolí a občas mizící v matičce
Zemi, jeskyně, nad jejichž počtem a výzdobou ostatní krasová území blednou
závistí. Je to i spousta skalních puklin, závrtů a jiných přírodních
zajímavostí. Tato nádhera nepoutá zájem jen studovaných a cvičených geologů a
speleologů, ale i mnoha amatérských jeskyňářů, milovníků přírody a objevitelů
skrytých světů. Jedním z nich je i rodný otec, dobrá duše a nestor
habrůvecké speleologie, Arnošt Hloušek. Jeho život je se speleologií opravdu
svázán doslova pupeční šňůrou. Vždyť tento skromný člověk, který vpříštím
roce oslaví už osmdesátiny, se tomuto, již spíše koni než koníčku, věnuje
neuvěřitelných více než šest desítek let. Nahlédněte prosím do světa Arnošta
Hlouška – můžete si u toho třeba představit, že se právě skalní puklinkou
protahujete do míst, které ještě nikdo před vámi
nespatřil...

Začalo to ještě za války...

Na počátku všeho bylo pouto, které k sobě
vázalo krásu okolní přírody a tři kamarády z Habrůvky. Arnošt Hloušek,
Emanuel Jašek a Milan Hudec. Tito tři přátelé zkoumali všechny díry v zemi,
skalní pukliny a jeskyně. „Ještě za války, v roce 1945, jsme se při našich
výpravách dostali do blízkosti jeskyně Výpustek. Zaregistrovala nás německá
vojenská hlídka. Za trest jsme museli u Babic kopat zákop. Měli jsme tehdy
celkem nahnáno, přece jen byla ještě válka a nikdo si nemohl být ničím moc
jistý. Bylo nám kolem šestnácti a s jednoduchým základním vybavením – noži,
sekerkami, řetízky, svíčkami a podobně jsme začali objevovat tajemství této
části Moravského krasu"

A po válce už z tohoto vlaku nevystoupili...

Válka odnesla mnohé, nikoliv však objevitelské nadšení habrůveckých mladíků. „Tehdy byla čerstvě
objevena jeskyně Jestřábka, tam jsme prováděli výzkumy společně
s kolektivem Rudolfa Burkhardta. To byla význačná osobnost naší
speleologie. Se svými spolupracovníky ze Speleologického klubu z Brna právě
po válce začali se systematickým výzkumem a mapováním této oblasti. Do té doby
bylo z Moravského krasu díky výzkumům Wankela či Absolona už mnohé známo,
ale hodně míst na své objevení a popsání čekalo.“
A již brzy si mladí nadšenci připsali první skutečné úspěchy. „Už v roce 1947 jsme se stali
členy brněnského speleoklubu a fungovali jako habrůvecká skupina tohoto klubu. A
4. července 1948 přišel náš další úspěch, když jsem pod Vinckovou jeskyní
objevil jeskyni novou, která dostala označení Arnoštka.“ Pokračovali i
v již zmíněném Výpustku, zdolávali zával Babické chodby a v roce 1954
přišel objev „Jašek – Hlouškova dómu“, který byl mimořádný právě tím, že jej
provedli pouze dva uvedení badatelé a s minimálním technickým vybavením.
„Ke svícení se používaly takzvané karbidky, nepoužívali jsme žádné extra
jištění.“
Skupinka habrůveckých jeskyňářů se podílela na otvírkách mnoha
závrtů a zkoumala a doslova po kolenou prolezla snad všechny jeskynní prostory,
co jich jen ve Křtinském údolí je. Na rodinu někdy moc času nezbývalo. „Když
jsme kopali u Babic, dělali jsme třeba i do dvou v noci, doma už na to od
nás byli zvyklí. Protože jsme jinak pracovali v lese, měli jsme dobrou
fyzičku, která je u speleologické práce potřebná.“

Důchod jako čas odpočinku? Ale kdeže...

Ani kvapem se blížící osmý křížek nemůže
Arnošta Hlouška odradit od další jeskyňářské práce. „Stále je zde co objevovat.
Významným místem, na kterém nyní pracujeme, je závrt u Habrůveckých smrků.
S průzkumem jsme začali v roce 2005. Následující rok na jaře,
v době tání sněhu, bahno zavalilo vstup do propasti. Ten byl ale následně
zabezpečen instalací betonových skruží. V místě však začal stoupat plyn,
takže nyní musíme čekat. Dále pracujeme na Děravce, což je místo, kde má podle
pověstí být velká jeskyně. Možná znal její tajemství už jistý Kubásek, který zde
zkoumal v roce 1914. Jeho práci ale přerušila první světová válka,
ve které v roce 1915 padl. Nezanechal po sobě žádné materiály, takže
možná budeme první, kdo tyto jeskynní prostory spatří. A dalšími zajímavými
lokalitami se okolí jen hemží, objevená je možná třetina podzemí, možná ani to
ne. Na to zkrátka jeden život zdaleka nestačí.“

Zajímavé nejsou jen jeskyně z turistických průvodců...

„Lidé dobře znají Punkevní jeskyni, Balcarku
nebo jeskyně Sloupsko–šošůvské. Většinou oplývají krásnou krápníkovou výzdobou.
Ale i prostory, které jsme objevovali při našich průzkumech jsou nádherné. Třeba
v Jestřábce nebo Kanibalce jsou také pěkné krápníky. Naopak v Javorce,
což je mladá jeskyně, jsme našli mnoho stop po minulém životě, hlavně kosti a
zuby zvířat. Samozřejmě mnoho takových míst zůstane skrytých očím běžných
turistů, zpřístupnit je, to by znamenalo neuvěřitelné množství času, práce a
peněz.“

Až vejdete do podzemí...

Pokud se rozhodnete strávit volný den v některé ze zpřístupněných přírodních zajímavostí Moravského krasu, můžete
se dozvědět, že v jeskyních je stálá teplota 8 – 10°C, že hloubka propasti
Macocha je 138 metrů, že fosfátové hlíny z Výpustku se těžily a používaly
ke hnojení, zjistíte smysl termínů stalaktit, stalagnit a stalagnát a spoustu a
spoustu dalších informací. Nechejte si mezi nimi i místečko pro pár vět o
Arnoštu Hlouškovi, který jeskyňářství zasvětil svůj život a na vzpomínku na jeho
kolegy Milana Hudce a Emanuela Jaška...

Autor článku: Ctirat Burget, RegionPress, 2008,  www.regionpress.cz

Mons Josef Hrbata se narodil 6.4.1924 v Habrůvce u Brna. V letech 1942-1945 byl Němci totálně nasazen v brněnské firmě Klöckner. Bohoslovecká studia prožil po skončení 2. světové války v Římě, kde přijal 21.2.1948 kněžské svěcení.

Mons. Josef Hrbata po dlouhá desetiletí emigrace podporoval církev a věřící v naší zemi. Jeho literární činnost pomáhala zaplnit mezery v duchovní a teologické literatuře doby komunistické. O úspěšnosti jeho knih (např. Cesta domů, Písně království, Setba a žeň, Světlo v temnotách, Klíč ke Starému zákonu ap.) svědčí fakt, že se publikace setkávají s velkým zájmem v řadě reedicí doposud.

Otec Hrbata po dobu svého působení v tyrolském Obergulgelu (1958-2000) umožňoval na své faře i ozdravné pobyty kněžím i řeholníkům z celé republiky.

V roce 2000 odešel na zasloužený odpočinek, zemřel 19.4. 2009

 je autorem letopisů obce Habrůvka 1914-1918 a Mezi 2. světovými válkami. V krásném písmu nám zanechal své vzpomínky a vzpomínky lidí v této době žijících.

Josef Hloušek se narodil dne 11. 7. 1911 v Habrůvce v rodině koláře v domku u transformátoru. Byl nejstarší ze čtyř sourozenců. Po 1. světové válce koupil jeho otec bývalou cihelnu s přilehlými poli za obcí, kam se celá rodina přestěhovala.

Základní vzdělání získal na měšťanské škole ve Křtinách, poté se vyučil zedníkem a dodatečně vystudoval stavební průmyslovku. Do 2. světové války pracoval jako zedník na stavbách domů v přilehlém okolí. V době fašistické okupace pracoval především jako lesní dělník. Po skončení války získal místo zednického políra v Průmyslových stavbách Brno a působil na různých stavbách po celé Moravě. Od poloviny 50. let byl zaměstnán jako stavební technik v N.P. Teplotechna Brno. Podílel se též na zvelebování obce a dlouhá léta byl ve stavební komisi v Habrůvce.

Oženil se v roce 1946 s Aloisií Malíkovou, se kterou měl 3 děti.

Jeho velkým koníčkem byly knihy, které s oblibou četl a také poezie.

Po odchodu do důchodu sepsal z vlastních vzpomínek a vyprávění místních starousedlíků Letopisy obce Habrůvka.

Zemřel v roce 1995

děda s námi vnoučaty

děda sourozenci