Jeskyně Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu, na pátém kilometru údolí mezi Adamovem a Křtinami. Je součástí rozsáhlého jeskynního systému, k němuž patří i jeskyně Rudického propadání. Býčí skála není volně přístupná veřejnosti. Vstup do jeskyně, který je zatarasen železnými vraty, se nachází v dolní části vysoké vápencové skály. Dříve byla jeskyně známa do vzdálenosti 450 m, kde byla ukončena jezírkem Šenkova sifonu. Pomocí čerpadel byl v roce 1920 sifon vypumpován a byla objevena tzv. Nová Býčí skála. Za spolupráce speleopotápěčů byla v roce 1984 proražena štola od Nové Býčí skály k tzv. Prolomené skále. Podplaváním 110 m dlouhého sifonu (Podplavená skála) byl objeven Srbský sifon, jímž se dospělo do prostor Velikonočních jeskyň, které jsou součástí Rudického propadání. Došlo tak ke spojení obou jeskynních systémů. Celková délka chodeb jeskynní soustavy Býčí skála - Rudické propadání je 13 km. Součástí Býčí skály je ještě Sobolova (Barová) jeskyně a vývěry Jedovnického potoka. Hlavní chodbu jeskyně vytváří bývalé a od Nové Býčí skály aktivní řečiště Jedovnického potoka. Díky němu protékají jeskyní tzv. „velké vody“, opakující se zpravidla po 25 letech. Následkem těchto povodní se ve Staré Býčí skále nevytvořily významné krápníkové útvary. Krápníková výzdoba je až v zadní části jeskyně od tzv. Prolomené skály a v horních patrech.

První podrobný popis jeskyně zachoval brněnský lékař J. F. Hertod již v roce 1669. Uvnitř jeskyně se „rodila“ krasová archeologie v Rakousku-Uhersku a to díky lékaři Jindřichu Wanklovi. Jako první považoval nálezy v jeskyních Moravského krasu za vědecký materiál hodný zkoumání. Položil tak základy paleontologie, speleologie a zejména archeologie. Dle dobové úrovně poznání Wankel vstoupil na vědeckou scénu s nálezy z roku 1867 z Jižní odbočky (síně) a připojil se k těm kolegům, kteří zastávali současnost „diluviální fauny a člověka“, což bylo ve střední Evropě přelomové tvrzení. Tyto nálezy náleží mladopaleolitické kultuře Magdalenien.

Největší jeho objev se uskutečnil ve vstupní části jeskyně – v tzv. Předsíni. Jde o unikátní, dnes již světoznámý nález ze starší doby železné – halštatské, datovaný do 1. pol. 6. stol. př. n. l. Zatímco Wankel představil dobovou romanticky laděnou interpretaci pohřbu velmože, soudobá archeologie zcela seriozně hovoří o jeskynní svatyni. Mezi těmito modely ale mohla a dodnes může veřejnost v nálezu díky četnému zájmu vědců spatřovat celou plejádu funkcí, které jsou již dnes překonány. Následných více jak 130 roků od objevu rozhodlo o tom, že nález je dosud největším celkem z jeskyně z doby železné v celé Evropě. Jeskynní svatyně měla svoji architekturu (žároviště, oltář, dláždění, modla, kovárna) a postupně v ní byly ukládány (obětovány) jednak předměty luxusní (vozy – 3-6 exemplářů, bronzové nádoby, helma, žezlo, opasky, zlaté čelenky, tisíce skleněných a jantarových perel, náramky, spony, velké množství keramiky, přeslenů ad.), ale i objemné množství obilí (pšenice, ječmen, proso, hrách ad.), zvířata a lidé, společně s textiliemi, předměty z kůže, dřeva, proutí ad. Archeologie dneška chápe tento soubor jako pozůstatek po náboženském chování lidí doby železné, lidé, zvířata i předměty sloužili/y v důležitém procesu jako „hybatelé“ v procesu zrodu, jehož nedílnou součástí bylo usmrcování. Mnohé nasvědčuje, že svatyně sloužila jako důležité regionální centrum zaměřené na obřady regenerace. Do tohoto rámce zapadá i unikátní (nejstarší ve střední Evropě) kovárna. Kovář minulosti byl chápán jako kněz, jež pomocí ohně přeměňoval „rodil“ z kamene nový kov – železo. Jeskyně Býčí skála je druhou největší jeskyní v ČR a je pro veřejnost uzavřená. Její „pootevření“ na 3-4 víkendy s povolením CHKO Moravský kras se koná již tradičně na jaře asi od poloviny května (termín je proměnlivý) a zájemci jsou členy ČSS 6-01 Býčí skála provedeni jinak nepřístupnými částmi krasu. Každým rokem je připravováno pro návštěvníky překvapení (2007 – rekonstrukce svatyně v Předsíni; 2008 – rekonstrukce magdalenského sídliště v Jižní odbočce) s vědecké studnice tohoto jedinečného podzemního systému.

Ve spojení s Býčí skálou byly při různých příležitostech instalovány pamětní desky a to uvnitř jeskyně:

• Pamětní deska Františka II. Lotrinského a Marie Teresie
• Pamětní deska Aloyse I.Josefa z Lichtensteinů
• Pamětní deska Burkhardta Rudolfa RNDr. a Sobola Antonína RNDr
• Pamětní deska Jindřicha Wankela

A také před jeskyní:

• Pamětní deska Josefa Mánese a Julia Mařáka
• Pamětní deska Jindřicha Wankela

Býčí skála

Jeskyně Býčí skála-pamětní deska Wankel v jeskyni

Jeskyně Býčí skála-Mánes a Mařák

Jeskyně Býčí skála-Wankel

Jeskyně Býčí skála-pamětní deska Frabtišek II. a Marie Terezie v jeskyni

Jeskyně Býčí skála-pamětní deska Aloys I. Josef v jeskyni

Jeskyně Býčí skála-pamětní deska Burkhardt-Sobol v jeskyni